Polární záře 20. listopadu 2003

Jednoho večera, spatřil jsem za šera (ne)jasný svit...
Tak nějak by mohlo začínat vyprávění o sledování jedné z největších polárních září u nás za poslední roky. Jaksi podvědomě jsem tušil, že to jednou musí vyjít... a skutečně. Krátce před 20. hodinou osudného večera, když jsem ukládal svou ratolest ke spaní, všiml jsem si letmým pohledem z okna, že severní obzor je příliš světlý. Většinou tam bývá celkem slušná tma (na Ostravu). Přešel jsem tedy do vedlejšího pokoje, kde nebylo světlo, chvíli počkal až si oči zvyknou, ale stejně jsem to viděl i bez adaptace. Bylo to tam – obzor byl do velké výšky pokryt jasnou zelenkavou září.
Okamžitě jsem popadl mobil a začal obvolávat známé a kamarády z hvězdárny. Pak jsem si uvědomil, že mám ve foťáku film a utíkal jsem pro stativ a foťák. Už nevím, jak dlouho jsem fotil a díval se přitom na měnící se záři. Bylo to fantastické. Na také úkazy se opravdu nezapomíná. Nedivím se, že některé národy si předávají legendy o zvláštních jevech z generace na generaci...
Zelená záře pomalu dohasínala. Pomalu jsem to začal balit. Během asi půl hodiny mi kolega prozvonil mobil. Říkám si: co blbne, asi se spletl. Ale druhé prozvonění po dvou minutách mi nedalo a šel jsem znovu na balkon. Venku začalo pokračování: rudá záře se střídala se stříbrnou, vlnila se, objevovala a mizela. Takže jsem znovu začal fotit a skončil s pozorováním kolem půlnoci. Nabízím alespoň několik záběrů, které považuji za nejzdařilejší (na jednom z nich je dokonce průlet letadla). Ovšem zcela nejlepší snímky z velmi detailním povídáním o polární záři naleznete na této adrese. A já jsem si splnil jeden ze svých astronomických snů – vyfotil jsem polární záři.....






Časy expozic se pohybují mezi 20 a 30 sekundami. Materiál AgfaColor 200.
Fotoaparát Practica se základním objektivem 2,8/50.
Všechna fota © Martin Vilášek


Zpět na zajímavosti