Expedice Szeged - expedice za zatměním Slunce.

Pozorovat zatmění Slunce je touhou snad každého amatérského i profesionálního astronoma. Proto jsme spolu s kolegy z astronomického kroužku z Dolního Benešova naplánovali cestu do Maďarska. Naším prvním cílem měl být Siófok, který leží na východní straně Balatonu. Ale vzhledem k předpovědím počasí jsme náš cíl přesunuli nejdříve do středomaďarského městečka Pacs a později až do Szegedu, který leží asi 60 km od rumunských hranic. Nakonec jsme skončili v malé vesničce Balástya asi 16 km od Szegedu, 4.5 km severně od středu totality. První dva dny bylo nadherné počasí, 35 stupňů ve stínu a v kempu, kde jsme spali pod stany jsme byli úplně sami. Horké dny jsme trávili většinou ve stínu malých stromů, protože koupání tu nebylo široko daleko.

Ve středu ráno se zatáhlo a začalo pršet. Déšť skončil asi kolem 10.30, ale jasno stále nebylo. Už jsme si mysleli, že jsme jeli tak daleko zbytečně. V 11.15 se ale oblačnost protrhala a chytili jsme v pohodě 1. kontakt. Ve 12.00 se ale opět zatáhlo a teď už to byla tragédie. Opět na nás padla deprese a se spoustou neslušných nadávek na všechno co mluvilo jinak než česky, jsme vyhlíželi konec oblačnosti. Povedlo se!!!!  Ve 12.30 se opět vyjasnilo a pak už to jelo až do úplného zatmění. Nakonec jsme taktak stihli ty 2 minuty na jasné obloze, protože od západu se roztáhl poměrně velký cirrus a krátce po úplném zatmění zakryl Slunce do mléka. Ale viděli jsme to !!

Onen zákon o tom, že co se může pokazit, to se taky pokazí, fungoval i u nás. Nejdříve mi odešla drátěná spoušť a pak se mi vyloupl Herschelův klínek v nádstavci pro přímé pozorování. Po odfocení zbytku filmu jsem ještě stihl nasadit okulár a podívat se na koronu a protuberance přímo očima. Je to úžasný pohled na tu obrovskou spoustu detailů (měl jsem refraktor 80/1200, zvětšení 48x). Sluneční koróna vypadala jako neuvěřitelně jemná stříbrná pavučinka, spletená z tisíců jemných vláken vybíhajících ze zakrytého Slunce.

Kromě běžných snímků jsme pořizovali digitální fotky a videozáznam. Dále jsme fotili na dia přes objektiv MTO 100/1000. Krásně jsme viděli Venuši, Merkura nám zakryl onen zmiňovaný cirrus, navíc nebyl čas. Také jsme viděli sluneční srpky pod listy stromů. Všude bylo ticho, hrdlička, která nám dělala společnost celé dva dny se někam schovala, jenom někde v sousedství byla asi zapnutá televize dost nahlas, protože v okamžiku zatmění se z toho místa ozval nelidský řev (maďarsky), až asi 5 minut po zatmění jsme si uvědomili, že nejezdily auta (byli jsme asi 50 metrů od silnice a za domem). Obloha se zbarvila do zvláštní barvy, která se jen těžko popisuje, ale připadala mi nazelenalá stejně jako všechno v okolí - stromy, lidi, auta... Ihned po zatmění jsme se sbalili a ve dvě hodiny jsme vyrazili domů. Po cestě jsme potkali spoustu lidí a policistů, kteří stáli při okraji silnice a sledovali konec zatmění (někteří na to bohužel i doplatili).

Škoda, že se nedožiju toho dalšího zatmění v roce 2135, které vede přímo přes moji zahradu. Ale na druhou stranu, Turecko nebo Madagaskar taky nejsou tak daleko....
                                                                                     
P.S. Složení expedice: František Gaidečka, Karel Proksch, Jiří Jarkulisch, Tomáš Hynek, Jarka Hynková, Martin Vilášek

P.S.S. Snímky Tomáše Hynka naleznete na jeho stránkách thynek.wz.cz a snímky astronomů z Dolního Benešova zase na jejich stránkách.

Martin Vilášek

Obrazová dokumentace z Expedice Szeged 1999
Zpět na pozorování Slunce